7. Veřejné příjmy a finance

Veřejné příjmy
1. Většinou tyto vztahy souvisejí s vynuceným odnímáním prvotně získaných důchodů jejich příjemcům a jejich přerozdělení ve prospěch vlády nebo jiných subjektů.
2. Podíl těchto plateb na celkových důchodech jednotlivců či domácností je jedním z významných ukazatelů tzv. ekonomické svobody.
3. Z hlediska návratnosti se dělí na:
  1. nenávratné příjmy
    1. příjmy, které vláda nemusí jejich poskytovatelům vrátit
    2. tvoží naprostou vetšinu příjmů
  2. návratné příjmy
    1. příjmy, které musí po určité době vrátit, např. bankovní úvěr
4. Z hlediska časového na:
  1. bežné
    1. určeny k financování běžných výdajů, vyznačují se pravidelností
  2. kapitálové
    1. mimořádné a nepravidelné jednorázové příjmy (výnosy z privatizace či prodeje majetku)
5. Dále se dají členit na:
  1. daňové
  2. nedaňové
    1. příjmy z vlastní činnosti a odvody případných přebytků příspěvkových organizací
Daňová kvóta
1. Využívá se pro mezinárodní srovnávání.
2. Udává podíl celkových daňových příjmů vybraných v daném státě na HDP.
3. Čím je nižší, tím menší část proteče ve formě povinných plateb veřejnými sektory.
4. Úzka (jednoduchá)
  1. Do daňových příjmů zahrnovány pouze výnosy z daní a poplatků.
5. Široká (složená)
  1. Obsahuje také pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Vhodnější použít k mezinárodnímu srovnávání.
6. Určítá obdoba je den daňové svobody, symbolizuje první den v kalendářním roce, kdy člověk přestává pracovat pro stát. U nás cca 161 dnů.
Daně jako nejdůležitější příjem
1. Daně přímé
  1. Nepřenáší svou daňovou povinnost na jiný subjekt a zároveň že daň krátí jeho důchod.
  2. Nebo zdaňuje příjem při jeho vzniku.
  3. Poplatník a plátce stejná osoba.
2. Daně nepřímé
  1. Možnost přesunu daňové povinnosti na jiný subjekt.
  2. Nebo zdaňuje příjem s jeho použitím.
  3. Plátce a poplatník od sebe oddělen.
3. Dělení podle předmětu, který je zdaňován:
  1. důchodové
  2. majetkové
  3. ze spotřeby
  4. z hlavy (historická)
4. Dělení podle platební schopnosti poplatníka:
  1. osobní
    1. Adresné, mají vztah ke konkrétnímu poplatníkovi a zohledňují jeho schopnost daň platit.
  2. in rem
    1. Nebere v úvahu platební podmíky poplatníka, např. daň z nemovitostí.
5. Dělení podle způsobu vyjádření daňového základu:
  1. ad valorem
    1. Základ daně vyjádřen v penežních jednotkách. Procentní sazbou.
  2. specifické
    1. Daň stanovena na základě množství jednotek nebo množství užitečné vlastnosti v daňovém základu (např. litry, tuny). Daň se pak vypočte jako násobek daňového základu a daňové sazby, která je stanovena v Kč na jednotku.
6. Dělení podle toho, kam plynou výnosy:
  1. státní
  2. municipiální
7. Dělení podle toho zda daň plyne do více rozpočtů:
  1. svěřená
    1. Plyne pouze do jednoho rozpočtu. Např. daň z nemovitostí.
  2. Sdílená
    1. Rozdělena mezi různé veřejné rozpočty.
8. Největší objem daňových příjmů tvoří pojistné na sociální zabezpečení
9. Výnosově nejsilnější je z daní ve všech sledovaných letech daň z přidané hodnoty (DPH), následována důchodovými daňemi.
Daňová soustava
Problematika odhadů budoucích příjmů
1. Velký vliv mají HDP, inflace, úroveň mezd, ...
2. Nejsnažší jsou odhady daní majetkových.
3. Nejsložitější pak zdanění příjmů právnických osob a příjmů z podnikání fyzických osob.
Veřejné výdaje
1. 1. Zabezpečení statků a služeb prostřednictvím veřejných rozpočtů.
2. 2. Řada výdajů soukromého sektoru je výsledkem vládou zavedených pravidel. Někteří ekonomové by je započítali mezi ostatní veřejné, protože tyto výdaje byly způsobeny rozhodnutím vlády.
3. Vláda zabezpečuje veřejné a kvazi-veřejné statky spolu s transferovými platbami jako reakci na kolektivní poptávku voličů.
4. Veřejné výdaje ve statistice národních účtů, jsou představovány dvěma širokými kategoriemi.
  1. 1. Vládní nákupy bežných statků a služeb (práce, spotřební zboží...) a kapitálových statků a služeb (investice do silniční sítě, školství, ...) Představují nároky na zdroje dané ekonomiky. Použití těchto zdrojů veřejným sektorem vylučuje jejich využití ostatními sektory
  2. 2. Transferové výdaje - výdaje na penze, subvence, úroky z dluhů, dávky v nezaměstnanosti... nepředstavují nároky na zdroje společnosti ze strany veřejného sektoru
Velikost veřejných výdajů
1. Určují velikost veřejného sektoru. Růst výdajů musí být vnímán ve vztahu k nárůstu ostatních ekonomických veličin, jako jsou vzestup celkové cenové úrovně, růst HDP či přírůstek populace.
2. Proto bývá nejčastěji používaným ukazatelem podíl celkových veřejných výdajů na hrubém domácím (resp. národním) produktu
3. ČR má 42,5% podíl na HDP
Pružnost (elasticita) veřejných výdajů
1. Vztah mezi procentní změnou veřejných výdajů a procentní změnou HDP.
Struktura veřejných výdajů
1. funkční klasifikace (kritériem členění základní odvětví, do kterých výdaje plynou)
  1. Rozpočtová skladba:
    1. Zemědělství a lesy
      1. nejméně
    2. Průmysl a ostatní
    3. Služby pro obyvatelstvo (vzdělání...)
      1. 2.
    4. Sociální věci a politika zaměstnanosti
      1. největší podíl
    5. Bezpečnost státu a právní ochrana
    6. Všeobecná veřejná správa a služby
2. ekonomická klasifikace (vychází z aktivit, jimiž vláda naplňuje své funkce)
  1. výdaje bežné
    1. vše neinvestičního
  2. výdaje kapitálové
    1. vše investičního
Mandatorní výdaje
1. Členění podle obligatornosti jejich plnění:
  1. mandatorní
    1. vyplívají ze zákona nebo smluvních závazků a musí být každoročně hrazeny z veř. rozp.
    2. sociální transfery, výdaje na dluhovou službu, státní podpory hypotékám, ...)
    3. nemůže v krátkém obodbí měnit, čím větší, tím měnší prostor k realizaci politik a priorit
  2. quasi-mandatorní
    1. nepřímý závazek státu, výdaje na obranu, zahraniční a humanitní pomoc, platy duchovních
  3. nemandatorní
2. rostou, ale jejich podíl na HDP klesá, cca 23%
Růst veřejných výdajů
1. Faktory růstu
  1. změna preferencí vlivem růstu důchodu na hlavu
  2. změny v demografické strukturě (např. stárnutí obyvatelstva)
  3. technologické změny (např. obrana, zdravotnictví)
  4. inflace
  5. demonstrační efekt (např. v nějakém statku zajišťují nějaký statek veřejně, tak i tady budou chtít)
  6. politické a sociální vlivy
2. Modely a teorie vysvětlující růst veřejných výdajů
  1. Makromodely
    1. Vysvětlují časové rozložení podle HNP nebo míry inflace
    2. 1. Vývojové modely růstu veřejných výdajů
    3. 2. Wagnerův zákon (s růstem důchodu na hlavu roste velikost veř. sektoru)
    4. 3. Peacockova Wisemanova analýza (teorie prahových efektů) - nejznámější
      1. vláda ráda utrácí více peněz, občané neradi platí více daní a vlády musejí věnovat více pozornosti přáním svých občanů
Vztah mezi příjmy a výdaji
1. Tax-and-spend
  1. utrať to co vynesou daně
  2. vláda řeší v podstatě jenom to, jaké daňové břemeno poplatníci snesou, utratí to, co je schopna na daních vybrat
2. Spend-and-tax
  1. vyber na daních tolik, kolik potřebuješ utratit
  2. výdaje jsou primárním rozhodnutím vlády, rozhodnutí o daních je sekundární. Vyšší výdaje vedou (dříve či později) k vyšším daním.
3. Hypotéza fiskální synchronizace
  1. podle ní vláda simultánně vybírá žádoucí kombinaci výdajových programů a příjmů potřebných k jejich financování.
4. Hypotéza institucionální oddělenosti
  1. rozhodnutí vlády o výdajích jsou nezávislá na rozhodnutích o daních

Daňové příjmy
1. Daně, cla, poplatky a pojistné na sociální zabezpečení včetně příspěvku na politiku zaměstnanosti.
2. Daň je jakýsi transfer finančních prostředků od soukromého sektoru k veřejnému, je to povinná, nenávratná, neekvivalentní, neúčelová, zákonem stanovená a pravidelně se opakující platba. Vyjímkou jsou daně vybírané neoravidelně.
3. Cla se vyvinula z dávek mýtného a jde o jendorázové placené dávky, které jsou placeny z hodnoty zboží při přechodu hranic. Jendá se o formu nepřímé daně z mezinárodního obchodu a transakcí.
4. Poplatky jsou platby, které povinně uhrazují fyzické a právnické osoby za úkony státních orgánů.
5. Pojistné na sociální zabezpečení (a rovněž i zdravotní pojištění)